Německá firma Pelikan patří mezi výrobce, jejichž nejnižší modely jsou dostupné i pro méně movitého smrtelníka, a přitom uživatel dostane pěkně zpracované pero, se kterým je radost psát. Poté, co jsem zjistila, že Pelikan vypustí na veřejnost model Classic M205 v modré perleti, přísahala jsem si, že ho jednou budu mít. A tak se i díky laskavosti dobrých lidí z Penshopu stalo. Ale to jsem ještě netušila, že modře mramorovaný Pelikan nezůstane dlouho sám…
Řada Classic sestává ze čtyř základních modelů, přičemž nejmenší je označen číslem 150, největší číslem 215. Typy 200 a 205 jsou druhým nejmenším modelem klasické řady, přičemž se dá sehnat jak verze s vestavěným pístem, značená M, tak verze na bombičku/konvertor, značená P. A právě u té s integrovaným čerpáním jsou k mání tři perleťové variety – dvě „dvoustovky“ s hnědým a zeleným melírováním a „dvěstěpětka“ s modrým. A právě modrá a hnědá varianta budou objekty dnešní recenze.
Designově jsou modely 200/205 úplně stejné. Vyrobené z plastu, vybavené širokým „oknem“ pro kontrolu hladiny inkoustu a ve spodní části těla závitem, který uvnitř pohybuje pístem. Hrot je krytý víčkem, které se směrem nahoru zužuje a končí zdobnou hlavicí – u modelu 200 je černá, u 205 stříbrná – s logem výrobce. Spona imitující profil pelikáního zobáku je u obou modelů dost tuhá, ale svou funkci plní.
Čím se modely odlišují je zbarvení. U Pelikanu 200 jsou kovové doplňky včetně hrotu pozlacené, u 205 zůstaly všechny tyto prvky v barvě oceli. K mání jsou i tradiční barvy jako černá, bílá a v zahraničí i červená, a i poloprůhledné limitované edice dodávané s vybranými barvami inkoustu Pelikan Edelstein, jako například aktuální verze Smoky Quartz, kterou si můžete koupit sólo nebo s inkoustem. Perleťové verze mi přišly mnohem atraktivnější. U modré dvěstěpětky jsou plast víčka, úchopu a koncovky těla černé, u hnědé dvoustovky tyto části dostaly barvu hořké čokolády. Při umělém světle je vidět jen nepatrný rozdíl. Vezměte ale oba Pelikany na sluníčko a ukážou se v celé své nádheře. A právě tohle mne na perleťových perech baví nejvíc – povrch melírování jako kdyby ožil vlastním životem, který je ještě podtržen drobným třpytem.
200/205 jsou malá pera, zavřené mají na výšku pod dvanáct a půl centimetru, s nasazeným víčkem lehce nad čtrnáct a půl centimetru. Úchop je dost krátký, ale naštěstí plynule přechází v inkoustové okno, takže se dá pohodlně držet celá tato část, máte-li širší prsty. Nádrž pojme 1,2 ml inkoustu, což není žádný rekord, ale na pár desítek stránek vám vydrží.
U modrého pera jsem si hrot nevybírala, tam mi byla přisouzena šířka M a vůbec mi to nevadí, stopa je hezky mokrá a sytá. U hnědého už jsem si poručila šířku B. Co mne ale u obou hrotů dost nepříjemně překvapilo, byl fakt, že zezačátku dost škrabaly. Pár tahů na brusném hadříku celou věc napravilo, ale u per s cenovkou nad sto euro je to dost nemilý problém, zvlášť pro člověka, který by nevěděl, co s tím. Snad jsem měla jen tak trochu smůlu. Každopádně příjemným faktem je, že se dají do obou verzí za sedm a osm set dokoupit hroty, takže si pak člověk může hrát dle libosti se šířkami stopy.
V českých korunách za obě pera zaplatíte do tří tisíc, modré vyjde na necelých 2700,- Kč, hnědé na bez pár korun 2900,-. Nejsou z nejlevnějších, ale zase je třeba si připočíst vestavěný píst, v tomto případě atraktivní provedení a zavedenou německou značku. Modrá varianta u nás zatím není k mání, ale hnědá a zelená ano. K těmto perům nejen já, ale i výrobce doporučuje inkousty Pelikan Edelstein, o kterých si víc povíme příště.
2025 ©