Moje obsese ohledně vyhledávání a sbírání starožitných československých per už sice není tak intenzivní, jako zhruba před rokem až dvěma, přesto stále brousím po aukčních portálech a hledám zajímavé kousky, které by obohatily mou sbírku. I díky tomu, že se kupců, od kterých jsem již něco sehnala, ptám na další, jenž se třeba na aukcích ani nevystaví, jsem se dostala k objektu dnešní recenze.
Když jsem poprvé toto pero viděla na fotografiích v nabídce, která mi přišla od jednoho kupce e-mailem, moc mne nenadchlo, respektive jsem mu nevěnovala nijak mimořádnou pozornost. Tuctové černé pero s inkoustovým oknem, jedno z mnoha, které bylo podle registračního čísla vyrobeno v Československu v časech transformace kapitalismu v socialismus. Bylo však za příznivou cenu, tak jsem ho vzala, protože čas od času zkrátka člověk narazí na pero, které je za pakatel, a navíc ve vynikajícím stavu. Jenže když jsem si ho pak vyzvedla v krabičce spolu s dalšími kusy, moje nadšení intenzivně vzrůstalo.
Penco Junák je pero z kategorie kapesních čili ho bez problémů schováte v kapse košile či kalhot. Navíc je ve výborném stavu a čerpací mechanismus, u kterého se za chvíli blíže zastavím, byl a je naprosto v pořádku. Až na mírné ošoupání povrchu, které je za ta léta dost logické, žádná část pera nechyběla ani nebyla polámána.
Víčko je zdobeno jedním prstencem, spona s vyraženým názvem výrobce je díky odnímatelnému vršku vyměnitelná. Ve spodní části těla pera se nachází odšroubovatelný kryt, který chrání nejchoulostivější část plnicího systému pera.
Junák je tzv. bulb filler, což je systém čerpání, který už v dnešní době moc k vidění není. Od podavače skrytého pod úchopem až ke spodní části těla pera s gumovým „měchýřem“, který je rezervoárem pro inkoust, vede tenká dutinka, jasně viditelná vprostřed inkoustového okna. Ta končí právě v gumové partii, kam, když měchýř stiskneme, nasajeme inkoust a pak pero držíme hrotem nahoru, skapává inkoust. Obrátíme-li pero hrotem směrem k papíru, inkoust vteče do vnitřního prostoru inkoustového okna, a tak se ještě při psaní můžeme kochat přelévajícím se inkoustem v průhledném zásobníku, který je navíc chytře řešen dvojitou stěnou. Velmi efektní, ale i praktický kousek, protože pokud praskne vnější stěna inkoustového okna, na funkci to zřejmě nebude mít vliv. Dalším zajímavým prvkem sezdávám závit, kterým se přišroubovává víčko ne za úchopem, ale před ním. Nutno podotknout, že při používání to vůbec nevadí.
Junák je sice delší pero (123 mm v zašroubovaném stavu) ale velmi úzké (10 mm co do šířky trupu). Původně byl osazen hrotem Ripedium 40, což je obyčejný ocelový, ale po úvaze jsem jej nahradila hrotem stávajícím. Ten potřeboval jen lehce dobrousit a pero píše, jak má. I když je štíhlé, prsty mne při psaní nebolí, ale jak často upozorňuji a ani zde to nebude výjimkou, majitelé silnějších prstů možná budou užší objem pera cítit víc. Pokud Penco Junák osadíme víčkem, dostaneme se na snesitelných 140 mm. Níže srovnání s modelem Centropen 10011.
Kapesní pera zbožňuji, a to jak starožitná, tak moderní. Penco Junák se díky výše zmíněným zajímavostem, počáteční investici v hodně čtyř set korun a hlavně pěknému stavu a použitelnosti skoro hned dostalo na přední příčky mé sbírky, kde sice do atraktivity stále vítězí kovová Barclay 1306, do praktičnosti a použitelnosti je však Penco Junák předběhl.
2025 ©