Ti, kdo můj blog sledují skoro od začátku, jistě zapřemýšlejí, jestli se tu tenhle typ pera už jednou neobjevil. A měli by pravdu. Krom klasického plastového modelu s kovovým víčkem se toto pero vyrábělo i v kcelokovové variantě a o té bude řeč dnes.
Kovovou verzi jsem zběžně zmiňovala už v recenzi na variantu plastovou, ale přeci jen jsem si usmyslela o tomto kousku napsat pár slov navíc. To, co jsem zmiňovala tehdy, platí, v útrobách je toto pero stejné jako jeho méně honosnější bratříček. Kovový kabátek mu přeci jen dává dojem masivnějšího, a tak trochu luxusnějšího rázu. Krom hliníkových, zlatě a stříbrně eloxovaných variant se vyráběla i celostříbrná verze, ale ta je většinou na aukčních portálech skoro hned pryč.
Povrch je gravírován drobným vlnkováním, které vypadá velmi elegantně, a i když je pero z chudšího materiálu, než je stříbro, pozornost jistě vyvolá. Designově se nic nezměnilo, vrch víčka i konec těla pera jsou kryty silnějším plíškem z matného kovu, spona je identická s předchozím modelem. Víčko se na pero nasadit dá, ale je třeba ho pořádně zarazit, jinak padá.
Pero je samozřejmě dost proškrábané, přeci jen si odžilo svoje. Asi nejhorší a nejviditelnější stopou je v tomto ohledu brázda sedřeného kovu, která je pod zobáčkem spony. Pro mne však tyto stopy evokují, že pero bylo zkrátka používáno jaksepatří a o to víc mne těší, že dokáže dál sloužit i v jedenadvacátém století.
Cenově mne toto pero vyšlo na ca. tři stovky, ale bylo (a stále je) ve velmi dobrém stavu, kdy bylo jen třeba zabrousit hrot. Což je vždycky radost, když člověk očekává křáp a za doslova pár korun dostane funkční nástroj.
2025 ©